Na stodvacítce nezbohatnete aneb jak se kupuje veterán.

16.05.2013 00:00

 

Na stodvacítce nezbohatnete aneb jak se kupuje veterán.

Prodejce historických aut radí, jak na nich neprodělat. "Investice do nemovitostí mají své limity. Když koupíte veterána, prostor pro jeho zhodnocení je otevřený,

 

Podle Miroslava Kotlaříka, ředitele galerie Prague Classic Car Centre, přibývá v Česku lidí, kteří chtějí do veteránů jen investovat a mohou si dovolit pořídit už "hotový“ vůz. Nemají totiž čas trávit stovky hodin v garáži jejich renovací.

Kdy tuzemský trh dospěl k showroomu jen na stará auta?
Otevřeli jsme před dvěma lety, první pokusy byly již v roce 2000. Trh ale tehdy ještě nebyl připraven. Rozhodli jsme se prodávat "hotové“ vozy pro lidi, kteří historické automobily chtějí vlastnit, ale nemají čas ani možnosti je stovky či tisíce hodin sami opravovat. Prostě chtějí investovat a čas už trávit radostí ze svezení. Říkáme, že jejich nářadím by měl být jen hadr a leštěnka.

Takových lidí přibývá?
Ano. Začala se u nás objevovat velmi cenná historická vozidla, za nimiž stojí často úžasné příběhy. Z toho je vidět, jak Češi bohatnou. A nejedná se jen o několik vyvolených. Řekl bych, že je to už pořádná skupina.

Jaké auto s příběhem nabízíte?
Například Minervu AL z roku 1931. Na zakázku si karoserii nechala postavit u firmy Van denPlass slavná newyorská hvězda Gypsy Rose Lee, o níž by se dnes mluvilo asi jako o striptýzové tanečnici. Některé části karoserie jsou místo chromu pozlacené,interiér je v červeném sametu.

Kolik stojí?
U takového vozu je cena výsledkem jednání (ceny podobných modelů se vyšplhaly k osmi milionům,vzhledem k historii tohoto vozu to může být ale víc, pozn. red.).

Kdo jsou tedy vaši zákazníci?
Lidé, kteří mají peníze a zároveň slabost pro stará auta. Obvykle berou nákup jako koníček spojený s výhodnou investicí. Běžné investice, jako jsou například nemovitosti, mají své limity. Když ale dobře koupíte veterána, tak tam je prostor pro zhodnocení naprosto otevřený.

Trh s veterány však ovlivňují běžné tržní síly. Co když padne?
To rozhodně nepředpokládám. Musela by nejprve citelně utrpět světová ekonomika. Trh s historickými vozidly rozhodně v příštích dvaceti letech dolů nepůjde. Spíše naopak. Obchod se otevírá směrem do Ruska nebo do Číny.

Když bych chtěl jen investovat do auta, co koupit?
Rychle rostou ceny vozů Ferrari, Aston Martin a Bugatti. Obecně platí, že hodnota veteránů se zvyšuje o sto procent každých deset let. Jsou samozřejmě skokani, kteří kvůli módě "udělají“ víc. Třeba Lamborghini Miura ze sedmdesátých let. Během dvou let zdražilo o sto procent a prodává se za více než šest milionů korun.

A české vozy?
Velký zájem je o předválečné modely, kdy u nás byl velmi silný automobilový průmysl – Praga,škoda, Laurin & Klement, Wikov, Walter, Jawa a desítky jiných malých výrobců. Tyto vozy u nás během posledních deseti let velmi podražily. Když je jen trochu zajímavý model, má již cenu i milionů korun. Třeba Walter 6B stojí přibližně tři a půl milionu, Tatra 87 se prodává kolem tří milionů. A na trhu nejsou.

Zmizely do zahraničí?
Částečně ano. Na počátku devadesátých let se takzvaně otevřely stodoly a někteří lidé chtěli rychle zbohatnout prodejem auta do zahraničí. Němci, Rakušané či Švýcaři tehdy výhodně nakoupili. Dnes se karta obrací a tyto vozy se začaly do Česka vracet.

Pro koho mají větší cenu?
Samozřejmě pro Čecha, který je za něj ochoten zaplatit více než Němec.

Národní "nákupní horečky“ platí všude?
V podstatě ano.Domácí značka bývá vždy ceněná domácími sběrateli více. Třeba z emočních důvodů. Jezdili v ní jako malí kluci, vážou se k ní vzpomínky na dědečka – i to ovlivňuje trh s veterány. Člověk by se měl rozhodnout, zda chce auto jako investici. V takovém případě se totiž vyplatí detailně počítat a nechat si poradit od odborníků. Jestli však někdo touží po modelu, který není technicky či historicky zajímavý, nebo chce zrenovovat starý rodinný vůz, je lépe náklady nepočítat.

Jak jde do vašeho byznysu investovat špatně?
Mnoho lidí si prvního veterána pořídí tak, že koupí vůz před renovací za lákavou cenu. Mají pocit, že všechno opraví sami a zbohatnou. Obvykle to končí špatně. Třeba vrak tatraplanu lze pořídit za 120 tisíc korun, avšak prodejní cena perfektního kousku je kolem milionu. Lákavé. Jenže obvykle to končí tak, že lidé vůz rozeberou a pak zjistí, že na to jejich síly nestačí. Tři roky shánějí různé profese, aby jim pomohly. A když auto se slávou složí, mohou klidně zjistit, že je oprava vyšla na milion a půl korun. Navíc bývá výsledný stav kvůli neodborné renovaci špatný a auto nemá cenu ani milionu.

Odkud se auta vhodná pro renovaci do Česka dovážejí?
Rostou dovozy ze Spojených států. Západní značky se tam po druhé světové válce dobře prodávaly, protože Američané měli podstatně větší kupní sílu než Evropané. Díky tomu tam skončilo to nejlepší, co tehdejší automobilky po světě nabízely. Teď se auta odtamtud vracejí. Třeba kalifornské počasí je vůči starým vozům velmi příznivé, takže se tam dají levně a dobře nakoupit.

Co vůbec rozhodne o tom, zda auto je cenné, nebo není?
Vždy jsou nejcennější modely z první výrobní řady. Dál cenu ovlivňuje výjimečnost modelu, technický stav, originalita, ale i barevné kombinace. Vezměte si, že před druhou světovou válkou měly velké evropské země své národní barvy. Francouzské bugatti, talboty, renaulty bývají modré, italské ferrari a alfy červené, německé mercedesy se lakovaly na stříbrno, anglické vozy na zeleno. Na závodní dráze byly potom jednoduše k rozeznání.